Sklárna Elias Palme

Nabízím ke koupi jedinečnou nemovitost, areál bývalé továrny z roku 1905. Firmu, která později dodávala lustry do celého světa, v roce 1849 založil Elias Palme (1827–1893). Ty nejluxusnější zde vyrobené lustry osvětlovaly například milánskou operu La Scala nebo operní dům Teatro dell’Opera v Římě. V expozici místního Sklářského muzea je dodnes uchováván výjimečný exponát – skleněná židle vyrobená touto společností pro palác maharadži v indickém Hyderabadu.

Hlavní železobetonová budova s cihelnými vyzdívkami a secesní výzdobou je dokladem doby, v které se průmyslová funkce objektu snoubila s kvalitní architekturou. Také je významným dokladem historie a průmyslového rozmachu města Kamenický Šenov. Odkazuje na dobu největšího ekonomicko-průmyslového rozvoje nejen města, ale celého regionu. Nová továrna, které se říkávalo nejen Eliáška, ale i Zámek, byla postavena stavitelem Richterem za šest měsíců a zahájila provoz 1. listopadu 1905.

Projekt její rekonstrukce podporuje Liberecký kraj, ministerstvo kultury i Národní památkový ústav.  

Areál se nachází na pozemku o rozloze 6.622 m² ve městě Kamenický Šenov, které leží při silnici z Děčína do Liberce, asi 5 km jihovýchodně od České Kamenice a 6 km západně od Nového Boru. Oblíbeným výletním cílem v okolí Kamenického Šenova je skalní útvar Panská skála, známá z filmové pohádky Pyšná princezna. Kamenický Šenov je také součástí projektu tzv. Křišťálového údolí, sdružujícího místní podnikatele a živnostníky, otevírající velké možnosti např. podpory oblasti cestovního ruchu a získávání dotací pro rozvoj průmyslu.

Ohledně podrobnějších informací či zájmu o prohlídku mě neváhejte kdykoliv kontaktovat.

Rodina Palme

Rakousko-český podnikatel Elias Palme (1827 - 1893) se narodil a zemřel v Kamenickém Šenově. Navázal na rodinnou tradici, protože v dílně jeho předka Josefa Palmeho vznikl v roce 1724 první lustr v oblasti. Lustry firmy Elias Palme byly oceněny na světových výstavách ve Vídni roku 1873 či Barceloně 1888. Sám podnikatel vedle svého byznysu byl činný i politicky, třicet let působil jako zastupitel či radní města. Kamenický Šenov navíc pomáhal obnovit po vážném požáru v roce 1868. V Šenově také nechal například postavit krásný dům čp. 221 (viz fotografie níže), který sloužil pro ubytování sklářských obchodníků. Před 2 sv. válkou podnik vedl vnuk Harry Palme, který se mimojiné věnoval archeologii, historii a výrazně se podílel i na spolkovém životě města. Bez jeho přičinění by nikdy nevzniklo místní sklářské muzeum, ani stavba zdejšího kina a divadla.

Zajímavé odkazy

• Aplikace Eliáška, díky které si z několika vybraných bodů můžete objekt prohlédnout v dobách největší slávy - (Google Play, App Store)
• Trasa s audioprůvodcem po stopách sklářů v Kamenickém Šenově - http://bit.ly/Trasa-Senov
• Kamenický Šenov je také součástí projektu tzv. Křišťálového údolí, sdružujícího místní podnikatele a živnostníky, otevírající velké možnosti např. podpory oblasti cestovního ruchu a získávání dotací pro rozvoj průmyslu - https://crystalvalley.cz/
• Diplomová práce na konverzi areálu od Terezy Šváchové z FA ČVUT, která byla v roce 2016 oceněna cenou Českých center - https://www.stavbaweb.cz/
• Výstava 170 let sklárny v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze - https://www.upm.cz/

Hlavní budova

Z celého areálu je architektonicky a historicky nejcennější tato čelní budova se secesním průčelím. Jedná se o konstrukci etážového typu s železobetonovým skeletem a cihelnými vyzdívkami. Interiér má tovární charakter doplněný ve výstavních a representativních prostorách štukovou a malířskou výzdobou a keramickými obklady. Jednotlivé místnosti mají železobetonové stropy, podepřené litinovými sloupy nebo zděnými pilíři. Čelní křídlo je přístupné přes centrální schodiště v severovýchodním rohu dvora. Do severozápadní části je druhotně vestavěna výtahová šachta. V suterénu v pravém rizalitu byl umístěn jediný vstup do chodby, kterou se procházelo do zadní chodby při centrálním dvorním schodišti; vpravo od chodby byl trakt s kuchyní, toaletou a dvojicí obytných místností; střední trakt měl dvě koupelny a šatny (pánské a dámské), levá část byla využita jako sklad (Prisinen Lager). Přízemí bylo rozděleno na velkou místnost uprostřed s kanceláří a kreslírnou (vlevo byla tenkou skleněnou a sádrovou příčkou vydělena soukromá kancelář) a na menší místnost v pravém traktu se skladem bronzového zboží. Patro bylo rozděleno pouze tenkými příčkami na střední větší místnost v rozsahu rizalitu (výstavní sál) a dvě boční místnosti pro broušené sklo a pasířství. 

Boční křídla

V suterénu v levém bočním křídle navazoval sklad surového železa a v pravém bočním křídle žíhací komora a sklad kyselin; zbylá část křídel díky stoupajícímu terénu suterén neměla. V přízemí v levém křídle byla velká obchodní (prodejní) místnost se schodištěm do patra, balírna, průjezd a další schodiště do patra. V pravém křídle více jako polovinu délky zabíralo soustružnictví kovů a tiskárna s pětibokou přístavbou kanceláře do nádvoří, za nimi následovaly menší prostory galvanizovny, brusírny kovů, slévárny a formovny; k severozápadní stěně konce křídla (k slévárně a brusírně kovů) přiléhaly přístavby strojovny a kotelny; ke kotelně pak přiléhalo komínové těleso a další přístavba s průjezdem a skladem uhlí. V patře v levém křídle navazovala nejprve velká místnost pro broušené sklo, sklad surového skla se schodištěm a na konci schodiště a fotografický ateliér s temnou komorou. V pravém křídle pokračovalo v patře pasířství, klempírna a pájírna, brusírna skla, lakovna, odvětrání slévárny a sklad kamene, vzorkovna a pískovna. Z kotelny a strojovny do tohoto podlaží prostupovaly pouze střechy, odvětrání a komín, nad přístavbou skladu uhlí se nacházely dvě vodní nádrže.