Funkcionalistický dům z roku 1937, kde v 50.letech žila například známá a krásná herečka Irena Kačírková (Starci na chmelu / učitelka, Byl jednou jeden král / princezna Drahomíra...) Ze střešní terasy tu mohla obdivovat opravdu parádní výhled na Kampu a Pražský hrad.
Zde v 50.letech žila známá a krásná herečka Irena Kačírková (Starci na chmelu / učitelka, Byl jednou jeden král / princezna Drahomíra...) Ze střešní terasy tu mohla obdivovat opravdu parádní výhled na Kampu a Pražský hrad. V tomto domě se narodila i její jediná dcera, která vzpomínkovou knížku začíná těmito slovy: "Šeříková ulice. Název plný poezie. V té voňavé ulici stojí rohový dům. Shlíží svými okny i balkony na Kampu. Z nedalekého Petřína sem opravdu v máji vane vůně bezu. Dům, samá básnička a obrázek, je plný lidí, kteří píšou a malují..."
Funkcionalistický dům zde stojí od roku 1937, je od architektů Rudolfa Hraba a Hilara Pacanovského.
Irena Kačírková se narodila 24.3.1925 v Praze na Vinohradech čp. 367. Její tatínek pracoval u Singera, ale když byly Ireně Kačírkové necelé 4 roky, přestěhovali se do Ostravy, jelikož se otci naskytla příležitost pracovat sám na sebe. Postupem času se stal majitelem úspěšné rodinné prodejny a zakázkového krejčovství kožešin na Hlavní třídě č. 31. Jeho manželka , maminka Ireny byla velmi krásná a tak v kožešnictví předváděla všechny kožichy a róby. Ale po Únoru 1948 o svou živnost přišel a neměl nárok ani na důchod. Irena Kačírková se stala hlavní živitelkou rodiny. Naštěstí se jí v té době už dařilo, točila svůj třetí film Svědomí a v roce 1950 se vdala za spoluscénáristu tohoto snímku. V roce 1951 se na trvalo stěhuje zpět do Prahy a to do domu v Šeříkové ulici čp. 566/10. Na fotografii po levé straně interiér domu.
Že se přestěhovala do této ulice se dozvídáme z archivu policejního ředitelství, jelikož právě zde zažívala jedno velmi těžké období nepřetržitého nátlaku Statní bezpečnosti, jež chtěla z výjimečné ženy a kultivované herečky (hovořila třemi cizími jazyky) udělat svou donašečku. Marně. Jak později vzpomínala její dcera Kristina:
„Přijelo vždycky takový veliký černý auto…budilo ve mně hrůzu…odvezli maminku na čtyři dny…ja si pamatuji šíleného dědečka, který chodil před domem, kouřil jednu cigaretu za druhou“. Zažívala zde ale i radostné okamžiky, protože se jí právě tady v roce 1952 narodila malá Kristinka. Ale už v roce 1954 se Irena Kačírková rozvedla a znovu se stala hlavní živitelkou rodiny. V patře pod ní zde bydlel i historik umění František Dvořák, který na ni s láskou vzpomínal. Znal se i s její maminkou, která za mladou Irenou takřka denně jezdila, aby jí s domácností pomáhala. Později se jejich novým domovem stal byt v Tyršově ulici na Vinohradech. Za cenu toho, že Irena Kačírková řadu let nesměla hrát ve filmech (proto, ač byla výbornou herečkou, ji známe pouze z pár snímků), nátlak Státní bezpečnosti ustal. Ale ani zde rodina neprožívala kdovíjak šťastné období. Tatínek Ireny prodělal mrtvici, stal se agresivním a když ostatní nebyli doma, vybíjel si svůj vztek na malé Kristince. Ta jej jednoho dne zamkla na záchodě. Jelikož nikdo o válce mezi vnučkou a dědečkem nevěděl, její maminka byla z toho co provedla její holčička právem smutná. Situace se ale záhy vysvětlila, maminka svou dceru objala a ujela jí věta, kterou Kristinka pochopila až v dospělém věku: „A já myslela,že jsi jako tvůj otec…“ Což do jisté míry vysvětluje brzký rozvod s prvním mužem. Jenže na partnery měla Irena Kačírková smůlu i nadále. Ve vzpomínkovém rozhovoru pro ČT k tomu dcera Kristina nedávno dodala toto:
„Ve vztahu k mužům byla maminka hrozně takový otevřený člověk, který vlastně celý život čekal na nějakou lásku. Ona nebyla ta suverénní svůdkyně, kterou působila navenek. Ona chtěla hluboký vztahy, jenže většinou se jí moc nepovedly, protože si vybírala lidi z branže, kteří žili takovým životem velice neustáleným…Někdy říkala, že by byla hrozně ráda, kdyby nějaký obyčejný mužský, který není vůbec z oboru, by měl o ní zájem. Ale v životě takovýho mužskýho by nenapadlo, že by takováhle Kačírková chtěla obyčejnýho chlapa na každý den…A to ona vlastně svým způsobem nikdy nenašla.“
S tím souvisí i to, že známe Irenu Kačírkovou z nejrůznějších snímků hlavně jako dámu, suveréna, mnohdy povrchní paničku a i když třeba nechtěla, tak díky své krásné postavě v podstatě stále pózovala. Jenže Irena Kačírková byla jiná. Díky tomu, že se velice brzy rozvedla, byla k mužům daleko opatrnější. Její nejlepší kamarádka Nina Jiránková o ní jednou řekla: „Vypadala jako sexbomba, ale to prostředí ji k tomu spíše automaticky nutilo. Když jsem s ní byla o samotě mezi čtyřma očima, tak to byla úplně obyčejná, až taková normální, naivní holka, až mne to překvapilo. Naivní v tom dobrém slova smyslu. Ve společnosti? To bylo automatický, každý hned: Irena Kačírková! Takže ona byla vtěsnaná nějak do tý role už tím, jak vypadala.“
Jak už bylo řečeno, Irenu Kačírkovou známe jen z mála filmů, nejznámější jsou Starci na chmelu, Bílá paní, Ikarie XB-1 nebo Byl jednou jeden král. Co se týče pohádky Byl jednou jeden král, kde hrála s Janem Werichem, málo se ví, že s ním měla hrát také v pohádce Sůl nad zlato a vytvořit postavu tzv. Sirael, natočila i několik scén, jenže pak se změnil režisér a Sirael, znovu zřejmě kvůli politické situaci, byla přeobsazena Natašou Gollovou. Film si ale bohatě vynahrazovala divadlem, jenž skutečně milovala. Celý svůj život hrála v souboru Městských divadel pražských a zahrála si v nespočet inscenacích. Bohužel, jen z mála z nich se nám dochoval záznam, což je škoda, vzhledem k tomu, co o ni například řekl Svatopluk Beneš: „To byla herečka, na kterou se chodilo. Herec, na kterého se chodí – to už je někdo na jevišti…“
Ve vztazích se ji nedařilo a tak hledala blízké přátele. Nejblíže v tomto směru k ní měl Eduard Cupák, který byl odlišné sexuální orientace a žil s Václavem Květem. Eduard s Václavem společně koupili zříceninu starého mlýna u Velkých Popovic (karta objektu), který se stal Cupákovou celoživotní vášní. Zchátralou ruinu během dvou let nádherně zrekonstruovali a právě sem za nimi velmi ráda Irena Kačírková jezdila, jelikož její velikou vášní, kromě knih, byla právě příroda, turistika, hledání hub a vůbec vše teplákové, co by jste u této dámy a hvězdy zřejmě nečekali. Dalším jejím oblíbeným místem byly jihomoravské Buchlovice, přilehlé zahrady areálu Konstantinových lázní nebo lázní Luhačovice.
Irena Kačírková měla také obrovský smysl pro humor. Jana Šulcová o ni jednou řekla, že to byla krásná ženská, která se nebála na jevišti i shodit, což je u herečky jejího typu obzvláště k ocenění.
V 70.letech začala mít zdravotní problémy, nejdříve jim nevěnovala pozornost, ale později si došla na vyšetření – žaludeční vřed. Irena Kačírková byla vzorným pacientem, i když cigaretku si ani tak nikdy neodpustila. V roce 1981 nakonec musela podstoupit operaci žaludku a lékaři ji později potvrdili, že se jedná o rakovinu. Její zdravotní se postupně zhoršoval, prodělala několik infarktů a zdravotní sestra paní Dana Píchová ji denně navštěvovala, aby ji nitrožilně aplikovala Morfin pro útlum stále silnějších bolestí. Až do poslední chvíle nechtěla ze svého bytu do nemocnice, místa, kterého si vybudovala, měla z něj krásný výhled na střechy a ulice v samém centru Prahy. Zhruba v polovině října roku 1985 už ale musela a byla převezena do Nemocnice na Karlově náměstí. Dávky opiátů se na příkaz lékařů zvyšovaly a Irena Kačírková posléze už „jen“ spala. Dne 26. října 1985 herečka odešla. Odešla z tohoto světa někam dál. Irena Kačírková věřila, byla o tom skálopevně přesvědčená, že život jednoho dne „tady“ skončí, ale zase někde dál pokračuje…
Dáme si do bytu - Kačírková, Bek