Galerie a trochu informací z první návštěvy města Zlín. Nutno říct, překvapil, mile překvapil. Člověk by čekal chátrající industriál Baťova závodu, ale ouha.
Když jsem vystoupil z auta, první jsem spatřil "Obchodní dům". V roce 1931 jej nechal postavit Tomáš Baťa podle návrhu architekta Františka Gahury. Na fotografii před 2. sv. válkou a po roce 1990, kdy se postupem času stal takovým, nevzhledným.
A teď na mě shlížel v této podobě po generální rekonstrukci. WOW! Bílý kabát, sjednocený vizuál, moderní vzhled. Vlastně spíše návrat k původnímu vzhledu, který byl prostě nadčasový. V objektu se nyní nachází samotný obchodní dům, kanceláře a hotel.
Další zastávkou byl Zlínský mrakodrap. Správní budova číslo 21 Baťových závodů, dokončená roku 1938 dle projektu V. Karfíka, byla jednou z prvních výškových staveb v Evropě. Raritou, kterou jinde v Česku nespatříte, je výtah a zároveň kancelář šéfa firmy Baťa o rozměrech 6 x 6 m s umývadlem a klimatizací. Sedmnáctipodlažní budova je vysoká 77,5 metrů. Po rekonstrukci zde sídlí Krajský úřad a Finanční úřad.
Na střeše je volně přístupná terasa. Klasicky vstoupíte hlavním vstupem do objektu a vyjedete do nejvyššího patra. Odtud je exkluzivní výhled na "baťovské" centrum města i továrnu. Dále je tu expozice o historii firmy Baťa a satelitních městech a model města Zlína – výtvarné dílo z litého bronzu, které znázorňuje podobu města ve 40. letech minulého století, tedy ve vrcholném baťovském období.
Za prohlídku určitě stojí i 8. patro, kde došlo k obnově poškozených částí interiéru. Nyní je toto patro ve stylu 40. let minulého století, je zde busta Jana Antonína Bati od sochaře Radima Hankeho. Dílo doplnilo bustu jeho nevlastního bratra Tomáše Bati od Františka Lydie Gahury na opačném konci chodby. Také je tu expozice, kde se dozvíte podrobnější informace o baťových závodech. Když to půjde, doporučuji nahlédnout do některé z kanceláří, viz galerie.
V další galerii nesmím zapomenout na pohled do technické rarity, výtahu / kanceláře ředitele firmy Jana Antonína Bati. Ta se nachází v přízemí budovy. Kancelář je o rozměrech 6 × 6 metrů, disponuje elektricky klimatizovanou jednotkou umístěnou na stropě kanceláře (teplota v místnosti klimatizací kolísá v rozmezí 18 až 25 °C). Kancelář je dále vybavena samostatným signalizačním zařízením (včetně automatického elektrického požárního hlásiče a otevírání dveří), telefonem či umyvadlem s teplou i studenou vodou a odpadem (voda je napájena z rezervoárů na střeše kabiny, odpad má rezervoár pod kabinou). Výtah s kanceláří se pohyboval rychlostí 0,75 m/s. Na podlaze se dochovala původní podlahovina zvaná Zlinolit, kterou vyráběla rovněž firma Baťa. Po levé straně psacího stolu je umístěn panel s ovládacími tlačítky k výtahu a na desce stolu jsou dvě ovládací tlačítka s nápisem Zatemnění, kterými se v době války ovládaly tmavě zelené rolety v obou oknech. V době války musela být okna pravidelně zatemňována ve všech objektech jako prevence proti leteckým náletům. Výtah byl zprovozněn na podzim roku 1939, ale v té době byl pan Baťa již v zahraničí a výtah tedy nikdy nepoužil.
Co překvapilo, že i areál Baťových závodů prochází rekonstrukcí, sídlí tu různé společnosti, univerzity, městské úřady a jak je místo v jednotném architektonickém stylu, upravené, působí znovu moderně, vzdušně. Sympaticky rodící se centrum města a centrum dění. I zde dodržovat decentní sjednocený vizuál a je to dokonalé.
Je na čase nahlédnout mimo centrum. Zde se nachází několik vil osobností Baťových závodů. Například vila Jana Antonína Bati, nevlastního bratra Tomáše Bati. Architektem byl F. L. Gahura. Budova pochází z roku 1927. Je postavena ve stylu baťovského stavitelství s prvky stylu J. Kotěry. Sídlí zde Rozhlas. Hned za ní je jedna ze dvou budov v Československu, které představovaly novou formu bydlení na přelomu 40. a 50. let 20. století, tzv. Kolektivní dům. V přízemí je restaurace, klubovny, na rekreační terase tělocvična. Jesle a mateřská škola jsou ve zvláštním přízemním křídle, přístupné suterénem budovy. V objektu je 26 třípokojových bytů o obytné ploše 55 - 62 m2 a 76 dvoupokojových bytů o ploše 39 m2.
Kousek nad vilou je památník Tomáše Bati. Stavba vznikla podle návrhu Františka L. Gahury v roce 1933 a je považována za perlu světového funkcionalismu. Byla postavena k uctění tragické smrti Tomáše Bati z roku 1932. Jde o stavbu z železobetonového skeletu a skleněných výplní. V 50. letech 20. století byla budova upravena pro potřeby galerie a filharmonického orchestru. Roku 2019 byla dokončena přestavba budovy zpět do původní podoby Památníku T. Bati. Platí se sem vstupné, člověku se dostane i výkladu od průvodkyně. Nutno říct, že je to velmi fotogenické místo, posuďte sami. Zajímavostí je, že schodiště je do písmene Z (Zlín :)
Když návštěva Zlína, nesmí se vynechat ani prohlídka samotné vily Tomáše Bati. Budova byla postavena začátkem 20. století. Po roku 1946 byla vila znárodněna a stala se sídlem domu pionýrů. Po revoluci byla vrácena do majetku rodiny Baťa. Od roku 1998 tu sídlí Nadace Tomáše Bati a vila je krásně opečovávaná. Jediná škoda zde, že za minulého režimu, byla původní zahrada přetnuta místní "výpadovkou", ulicí Gahurova.
Návštěvu Zlína vřele doporučuji. K vidění je toho samozřejmě více, například vily dalších osobností spjatých s Baťovými závody. Ty jsou rozeseté různě po městě mezi tradičními baťovými domky, které také stojí za vidění. Vily tedy nenajdeme v nějaké uzavřené mocenské čtvrti tehdejších bohatých, což je také nakonec sympatické. Město působí moderně, vzkvétá. I díky řadě univerzit a mladých lidí. Prostě žije. Samozřejmě, pod pokličkou nemusí být vše tak růžové, ale po takové první návštěvě se mi město moc líbilo. Článek zakončím fotografiemi vily architekta Vladimír Karfíka (Baťův mrakodrap), zdejším obchodním domem Baťa (ve vlastnictví rodiny Baťa), budovou místního koupaliště v typickém architektonickém stylu a pohledem do zdejšího parku.
