Galerie a trochu informací z letní a zimní návštěvy města Aš, nejzápadnějšího města České republiky. Město má potenciál, není tolik zničené působením bývalého režimu a dochovala se řada historických památek. Dokonce tolik zajímavých, že jako prvnímu městu jsem mu připravil hned dvě trasy s audioprůvodcem a vlastně i tento článek.
Město jsem navštívil v červenci 2020 a v lednu 2021. V obou případech se podařilo počasí, v zimním počasí mimořádně, užijte tedy fotografie z obou období. Prohlídku jsem pojal trochu netradičně, šel jsem po stopách dvou rodin továrníků z první republiky, které se nejvíce zasloužili o rozvoj tohoto města a po kterých tu naštěstí zůstala řada památek zachována.
Nejvýznamnější byl z obou rodin byl Gustav Geipel, ašský patriot z úspěšné rodiny zdejších továrníků Geipelů. Jeho zásluhy byly skutečně obrovské, mj. ve své závěti zanechal městu velké pozemky, parky a lesy, 200 tisíc zlatých na stavbu plicního sanatoria, stejnou sumu na stavbu domů pro staré a nemocné tkalce a 6 miliónů zlatých na dostavbu ulic a krytí dluhů města, za života nechal většinu ašských ulic vydláždit, řadu z nich rozšířil, zřídil fond na výstavbu gymnázia, věnoval pozemky na výstavbu budovy, hřiště a zahrady školy, podporoval mužský pěvecký sbor, evangelickému kostelu věnoval nádherné varhany se třemi manuály a 4318 píšťalami. Gustav Geipel zemřel v červenci roku 1914. Pomník s jeho podobiznou byl odhalen v roce 1924, u příležitosti 10. výročí úmrtí. Aš v jeho době patřilo se svými krásnými parky a čistotou mezi přední města Rakouska - Uherska.
Hned za rohem od tohoto památníků máme památku na druhou z rodin, Fischerů, kteří byli, stejně jako Geipelové, rodinou textilních továrníků. V rozlehlé zahradě se nachází dvojice vil rodiny Fischerů. V roce 2020 v obou sídlí dětský domov, kterým je k dispozici i krásná zahrada. Tady si děti mají kde hrát. Nejdříve letní a zimní galerie větší, romantizující vily s výraznou věžičkou a vstupním schodištěm. Návrh vily vypracoval v roce 1896 Johann Köhler z Aše.
A nyní galerie s menší vilou rodiny Fischerů, která je také součástí dětského domova. Na záběrech z ptačí perspektivy je krásně vidět zmiňovaná rozlehlá zahrada, postupně přecházející v les, kde se obě vily nacházejí.
Nedaleko v ulici Palackého se nachází další vila rodiny Fischerů a za rozlehlou zahradou srdce jejich podnikání, přádelna Christiana Fischera & synové z roku 1904. Dominantou areálu je srostlice několika budov o dvou až čtyřech podlažích se sprinklerovou a schodišťovou věží, která měla secesní fasádu. Po znárodnění roku 1945 se stala továrna součástí národní podniku Tosta Aš. Majitelem areálu je společnost ARBOJO s.r.o., ve které je jednatelem pan Bedros Sancar, společníkem s vkladem je pan Nura Sancar, oba z Německa. Ti vlastní i nedaleký areál továrny, dříve srdce rodiny továrníků Geipelů, kterou si ukážeme později.
V Aši nalezneme v ulici Sadová ještě dvojici naproti sobě stojících vil rodiny Fischerů. Jedna, krásně zachovalá, z roku 1906, kde v roce 2020 také sídlí dětský domov. Druhá je bohužel v roce 2020 chátrající. Nedaleko od nich, taktéž ještě u ulice Sadová, je průmyslový areál, kde rodina Fischerů začala už v roce 1836 podnikat. Po znárodnění se stal roku 1946 podnik jednou ze zakládajících částí národního podniku Tosta Aš. V části, kterou vidíme v galerii, v roce 2020 podniká rodinná společnost Utikalů, s názvem AMON & Co. s.r.o., která patří mezi evropskou špičku ve výrobě tapetových vzorníků již od roku 1995. Dalšími produkty jsou výroba látkových i jiných vzorníků, pořadačů a řezané grafiky. Průměrná produkce činí 200.000 ks vzorníků ročně. Že by vznikající místní významná rodinná společnost, jako byli dříve Geipelové a Fischerové?
Zpět k rodině Geipelů, nedaleko pomníku Gustava Geipela a naproti dvojice vil Fischerových v rozlehlé zahradě, se nachází vila Arnolda Geipela z let 1925-1930. Jedna z nejmasivnějších ašských vil se také nachází v rozlehlé zeleni. Architektem byl Emil Rösler z Plavna. Po druhé světové válce se zde nacházely byty, později sloužila jako léčebna dlouhodobě nemocných. V roce 2020 je majitelem vily společnost Rehabilitace Vrch s. r. o., která zde provozuje léčebné metody.
Na prostřední fotografii vzadu vykukovalo srdce podnikání rodiny Geipelů - textilní továrna na výrobu bavlněných, polovlněných a polohedvábných šátků. V roce 2020 je majitelem areálu společnost NURA s.r.o. a dále slouží textilní výrobě. Jednateli jsou zde jako u továrny Fischerů pánové Bedros Sancar a Nura Sancar z Německa. Zajímavostí areálu továrny je skutečně reprezentativní brána nacházející se u hlavního náměstí, aktuálně s nápisem Nura, viz prostřední fotografie.
V centru města se dochovala řada vil související s rodinou Geipelů. Začněme ale s tím spíše odstrašujícím případem. V ulici Neumannova se nacházely dvě vedle sebe stojící honosné vily. Jednu vlastnil Richard Geipel, druhou Eduard Geipel. V minulosti byly ale bohužel všechny ozdobné prvky na obou vilách, včetně věže, odstraněny a pomocí mezibudovy byly spojeny k sobě. Původní vzhled se zcela vytratil a jen málokdo by dnes tipoval, že to kdysi byly krásné vily. Jen vespod, kam nesahá polystyren, vidíme původní podezdívku a ozdobné prvky. V areálu v roce 2020 sídlí domov pro osoby se zdravotním postižením.
O něco lépe dopadla vila Christiana Geipela, kterou si nechal v roce 1889. Po válce sloužila jako jesle. V roce 2013 prošla také zateplením a opravou fasády. Naštěstí úplně neztrazila svůj původní ráz. V roce 2020 je zde mateřská škola.
Nejlépe jsou na tom vily Alfreda Geipela a nejvýznamnějšího zástupce této rodiny, v samém centru města nacházející se honosná vila Gustava Geipela. Té věnuji samostatný článek a galerii, protože se mi podařilo nahlédnout i do jejích interiérů.
V centru města nalezneme řadu dalších zajímavých a pěkných míst. Předně samotné hlavní Masarykovo náměstí je pěkně opravené a čisté. Hned vedle se nachází sady Míru s letním divadlem. Ve vedlejší ulici Gustava Geipela pak nalezneme i historickou budovu zdejší textilní školy.
O něco dále na sever v ulici Mikulášská se nachází zámeček Aš, kde sídlí místní muzeum. Blíže nespecifikované sídlo na Mikulášském vrchu stálo už ve 14. století. V průběhu času byli majitelé především Zedtwitzové, kteří vlastnili panství v ašském výběžku přes neuvěřitelných 500 let. V celém ČR je to vzácnost, že panský rod působil tak dlouho na jednom místě. Podel zdi zahrady se nachází několik unikátních náhrobních kamenů z místního zrušeného hřbitova.
Nedaleko od zámečku se nachází krásná barokní budova radnice postavená v roce 1733 a rozšířená v letech 1815–16 a 1885. Na místě působí trochu osamoceně, radnice se většinou nachází v centrech měst a zde je tak trochu bokem. Důvodem je situace po nástupu komunismu a vysídlení bývalého německého obyvatelstva. Počet obyvatel klesl o více než polovinu. Během 60. let bylo v Aši zbouráno velké množství starých domů, které byly nahrazeny domy panelovými. Tento obří zásah do vzhledu města, kolik domů zmizelo, je nejlépe vidět na následující dvojici výřezů map z let 1948 a z roku 2020.
Na mapách je vidět i kde stával původní městský hřbitov. Stál přibližně v místech mezi ulicemi Na příkopech a Slovanská, kde jsou v roce 2020 tenisové kurty. Zdejší hřbitov byl po roce 1945 několik let používán Českobratrskou církví evangelickou. V roce 1966 byl ale uzavřen a zrušen. Začala jeho naprostá destrukce. Náhrobní kameny byly odvezeny na blízké skládky, hrobky zůstaly několik let otevřené. Stála tu i rodinná hrobka Geipelů. Nikdo s jistotou nedokáže říct, zda hroby na pozemcích zůstaly či ne. Pravděpodobnější je však to, že tenisové kurty, které zde byly otevřeny v roce 1975, stojí přímo na hrobech zde pochovaných lidí. Jednou z památek na hřbitov je například starý kamenný most. Snad již nikdy nenastane podobná doba neúcty.
Pojďme raději k radostnějšímu místu. Dále na sever v ulici Na Háji se nachází vila Dr. Ernesta Steina. Vilu si v roce 1887 nechal postavit ašský právník Dr. Ernst Stein, který měl svou kancelář v již neexistujícím domě na Hlavní ulici. Vila je postavena v mírném svahu v zajímavé vilové čtvrti. Vila byla dlouhé roky devastována. Naštěstí v roce 2018 vilu získal nový majitel, který zahájil záchranné práce, včetně likvidaci přilehlé skládky odpadu. Vila je v roce 2020 i provizorně oplocená a hlídá ji čtyřnohý hlídač, aby se znovu nestala terčem vandalů a záchranná práce mohla dál nerušeně pokračovat. Držím palce!
V této ulici se nachází několik dalších krásných vil, například ve svahu umístěná hrázděná vila Georg Adler (na třetím obrázku), kterou si nechal v letech 1904-1905 postavit ašský továrník nebo vila Just navržená v roce 1924 architektem Karlem Ernstbergerem ze Stříbra jako sídlo pro další rodinu továrníků, Justů.
Ještě dále na sever za Aší se nachází další neméně zajímavé a pěkné místo - zámeček Větrov, který roku 1856 postavil ašský textilní podnikatel Jäger. Je obklopený krásnou přírodou s výhledem na rybník. Po skončení druhé světové války zde byl státem zřízen dětský domov, a podle námětu knihy Markéty Zinnerové zde byl natočen film "Indiáni z Větrova". Dnes zámeček slouží jako hotel a restaurace.
Město Aš určitě stojí za návštěvu. Co mi tu trochu chybělo byla nějaká solidní restaurace, ty aby tu člověk hledal lupou. Nicméně město je stále plné zajímavých památek, bohaté na historii, příběhy a fotogenické. Ať si návštěvu užijete na maximum, připravil jsem mu na webu prazdnedomy.cz dvě trasy s audioprůvodcem, obojí se dá pohodlně zvládnout pěšky: