Palác Lucerna - secesní srdce Prahy. PoJďte si jej prohlédnout z trochu jiného úhlu - fotografie z roku 2021 zavedou na místa, kam se běžně nepodíváte nebo třeba na místa, která dobře znáte plná plná lidí a nyní jsou úplně prázdná, například Velký sál osvětlený jen baterkou. Také si detailně ukážeme celou řadu zajímavostí - strojovnu pódia music baru, vitráž v graffiti stylu a mnoho dalšího.
Pražský rodák, architekt, stavební inženýr, a především stavební podnikatel Vácslav Havel (dědeček bývalého prezidenta České republiky Václava Havla), vydělal první velké peníze na stavbě činžovních domů. Inspiraci sbíral na svých cestách do Berlína, Paříže, USA a Londýna. V roce 1905 se rozhodl všechno prodat – tedy kromě činžáku vedle dnešního Tančícího domu s popisným číslem 2000 – a soustředit se na velkorysý projekt obchodního domu s rozlehlou pasáží, jenž by odpovídal budoucím velkoměstským měřítkům. Jméno mu dala jeho milovaná žena Emilie. Ta prý, když poprvé viděla plány čelní fasády do Vodičkovy ulice, prohlásila, že jí budova připomíná lucernu. Na fotografiích níže zprava stavitel Lucerny Vacslav Havel s rodinou (synové Miloš a Václav Maria Havel), uprostřed na fotografii již dospělý Václav Maria Havel (stavební podnikatel - stavitel vilové čtvrti na Barrandově nebo areálu Barrandovských Teras) s rodinou (synové Ivan a Václav Havel - prezident ČR) a na fotografii zcela vlevo Miloš Havel (zakladatel filmových ateliérů Barrandov).
Skelet budovy vznikal v letech 1907 až 1921. Na tehdejší dobu se jednalo o velice unikátní stavbu, neboť to byla jedna z prvních železobetonových staveb v Praze. Sloh stavby je (v té době již doznívající) secese a moderna. Lucerna vznikla podle návrhu Stanislava Bechyněho. Projekt byl Ing. V. Havla a J. Čámského. Na fotografiích několik záběrů ze stavby paláce a skupinové foto dělníků z roku 1907.
Prakticky od ukončení výstavby a uvedení komplexu do provozu až do dnešních dob se jedná o významné kulturní a společenské středisko hlavního města, a to jak někdejšího Československa, tak i České republiky. V komplexu se kromě Velkého sálu nachází také Mramorový sál, kino Lucerna, bar a kavárna. Palácem prochází známá pasáž, první se skleněným stropem v Praze.
A to víte, že - v místě rozvětvení pasáže před vchodem do kina Lucerna je zavěšena provokativní socha sochaře Davida Černého – plastika s názvem „Kůň“ z roku 1999, představující svatého Václava sedícího na břiše svého mrtvého koně. Původně byla umístěna na dolním konci Václavského náměstí, poté byla sem instalována za podpory majitelky paláce, Dagmar Havlové, jež uzavřela s umělcem dohodu, podle níž má dílo viset v Pasáži Lucerna do té doby, dokud nebude v zemích Koruny české obnovena konstituční monarchie.
Jádrem komplexu je Velký sál Lucerny, jehož rozměry činí i na dnešní dobu úctyhodných 54 metrů na délku, 25,5 metrů na šířku a 9 metrů na výšku. Velký sál zabírá celkem tři podzemní podlaží a pojme zhruba 2500 stojících a 1500 sedících diváků. Stavba sálu vůbec nebyla jednoduchá - nejdříve se stavěly jednotlivé hlavní pilíře a teprve poté se odebíral písek, který byl všude okolo, protože se stále nacházíme v původním řečišti Vltavy. Z tohoto písku se ale na druhou stranu mohl stavět zbytek paláce. V podloží jsou ale i tekuté písky a při výkopu jednoho pilíře v hloubce 14 m došlo k neštěstí, kdy byli zasypáni pískem vyteklým zespodu bednění 4 dělníci a udusili se. Při výkopu pilířů při Štěpánské ulici se zase objevilo velké množství čisté spodní vody - byla zachycována ve studni. Základ v suterénu budovy tvoří čtrnáctimetrová vrstva štěrkopísku, na které stojí sloupy, jejichž patky spojovala železobetonová konstrukce v podobě vany. Železobetonová deska tvořila i stropní desku a Velký sál je tak de facto jádrem Lucerny a nese celou pasáž. Slavnostně byl sál otevřen 25.12. 1920.
A to víte že - sál měl původně sloužit též jakožto hokejový stadion (inspiraci měl V. Havel v zahraničí, kde již takové multifunkční prostory byly), ale již na počátku výstavby došlo k tomu, že hokejová federace změnila podmínky, jaké musí mít hřiště rozměry a projekt musel být narychlo přepracován čistě na velký společenský sál. Díky tomu je ale ještě pod Velkým sálem jedno podzemní patro, kde mělo být chladící zařízení. Ve stropě sálu je zase skryta vzduchotechnika - například pomocí otvorů okolo světel se ze sálu odvádí teplý vzduch. Vzduchotechnika ale už od začátku nebyla úplně dokonalá, postupně se ucpávala atd. Jistě si řada z nás pamatuje, že při větších akcích bylo v sálu po nějakém čase trochu vedro. V roce 2021 ale i vzduchotechnika prochází kompletní rekonstrukcí, takže se zde dočkáme krásného čerstvého vzduchu, který bude přiváděn skrz otvory okolo stropních světel nebo po obvodu parketu.
Sál si zažil své hvězdné, ale bohužel i temnější chvíle, viz níže například fotografie z 2. výročí vyhlášení protektorátu 15.3.1941 nebo z pravidelného sjezdu KSČ. Ze hvězdných okamžiků lze zmínit například rok 1965, kdy tady zahrál Louis Armstrong nebo v roce 1981 rocková zpěvačka Tina Turner, která tu v dobách vlády komunistů hrála tajně pod záminkou jazzového vystoupení.
A to víte, že - zde vystupovala i legendární Josephine Bakerová - a to hned třikrát. "Traduje se, že když s ní v roce 1927 Miloš Havel podepisoval smlouvu, Bakerová se do něj zamilovala, protože byl plavovlasý, vysoký a modrooký,” prozradila pro Český rozhlas Krystyna Wanatowiczová, autorka biografie ‘Miloš Havel, český filmový magnát’. Miloš Havel dal kvůli Bakerové při druhém pražském turné zřídit zvláštní vchod do své pracovny, aby mohla nepozorovaně vejít a zase odejít. Později dával k dobru historku o tom, že si jej chtěla vzít a on ji odmítl. Hodila po něm prý tehdy desetikarátový briliantový prsten, a ten se propadl až dolů do sklepa Lucerny. Všichni zaměstnanci ho pak museli hledat. “Už se nikdy nenašel a možná tam leží dodnes,” dodala Wanatowiczová.
Přímo z Velkého sálu (1. balkon) také vedou spojovací dveře do Lucerna music baru. Viz prostřední fotografie ze sálu výše. Pojďme tedy dále prozkoumat tento legendární music bar. Původně zde byl kabaret, jehož provoz byl zahájen koncem roku 1909. Jedná se o dvoupatrovou suterénní prostoru se secesní výzdobou, balkonem a postranními lóžemi pro asi 360 osob při rozsazení u stolu.
Český program zde měl na starosti Karel Hašler, vystupoval zde Emil Artur Longen nebo mladý Vlasta Burian. Během 1. sv. války přišla krize, soubor byl rozpuštěn a sál uzavřen. Po válce se opět vedení ujal Karel Hašler, největší sláva Kabaretu byla v letech 1919 – 1922. V letech 1924 – 1927 zde fungovalo divadlo Komedia. V roce 1927 požár zničil celé vybavení divadelní místnosti, ale už na Silvestra roku 1927 zde byl znovu otevřen Kabaret-restaurant Lucerna.
Pod sálem se nachází několik šaten nebo sklad inventáře. Tyto prostory již nedávno rekonstrukcí prošly a je to na nich znát, účinkujícím se odtud prý vůbec nechce. Rovněž se tu nachází jedna parádní technická zajímavost, viz první fotografie níže a zaoblená stěna s logem Lucerny.
Za ní se nachází původní strojovna centrální části pódia. Při rekonstrukci v roce 1927 zde totiž architekt Vořech navrhuje zřídit vysouvací kruhové pódium o průměru 540 cm, výška 120 cm. A v jeho středu kruhové propadlo, vysunutelné ještě 1m nad pódium. Hvězda večera se tedy mohla v šatně připravit a uprostřed pódia vyjela na piedestálu přímo do světel reflektorů :). Na poslední fotografii níže je i ještě dobře vidět onen prostřední kruh, kterým hvězda na pódium vyjížděla . Dva válce uprostřed místnosti jsou mechanismem hydraulického pohonu ze 70. let. 20. století. Někdo v té době přišel s tím, že pomocí tohoto pohonu bude pódium jezdit rychleji, což byla pravda, ale tím jak bylo pódium uchyceno jen na těchto dvou bodech, lidé na něm se lehce nakláněli a pódium nebylo tak stabilní. Tento systém byl tedy odpojen a již se nepoužívá. Pódium se znovu ovládá díky třem původním šroubovicím a motoru.
Zajímavostí je i povrch vysouvacího kruhového pódia. V létě 2015 se provozovatel Lucerna Music Baru rozhodl opravit pódium a pojal to velmi stylově - z dobových fotografií mu vrátil jeho původní podobu v tzv. intarzii, kdy se výsledný obrazec skládá z několika typů dřeva opracovaných do jedné roviny. Galerii z průběhu rekonstrukce pódia naleznete na webu společnosti renovujeme-parkety.com
Z baru / kabaretu se další krátkou spojnicí dostaneme do hospody Lucerna. Na místě Hospody byla ve dvacátých letech první japonská čajovna s názvem Jokohama. Podnik založil cestovatel Joe Hloucha. Výzdoba se měla co nejvíce podobat japonským originálům. Obsluha dokonce nosila čaj v kimonu.
V roce 1927 zde byla otevřena Hospoda pod Lucernou, lidová restaurace ve slováckém stylu, kde se podávala jednoduchá moravská jídla a kvalitní vína. Mezi Jokohamou a Kabaretem byla umístěna tzv. Velká kuchyně a pod ní vinné sklepy s výčepem.
Kuchyně se ale postupem času prý zmenšuje a zmenšuje. Music bar už kuchyni skoro nepotřebuje, při akcích ve Velkém sálu si společnosti spíše objednávají externí cateringové společnosti atd., takže je to vlastně logické. V době mé návštěvy kuchyně zrovna také procházela další rekonstrukcí v duchu "menší kvantita, větší kvalita", viz první fotografie níže.
A to víte, že - součástí hospody je i privátní klub Koníček (na druhé fotografii), který slouží i nyní pro tradiční setkávání rodiny Havlovy a jejich přátel. Když zde neprobíhá rekonstrukce, jako v době mé návštěvy, je malá místnost zařízená velmi útulně čalouněným nábytkem a je zde i vlastní bar a krb, viz i tato fotografie mimo rekonstrukci. Na stěnách se také pravidelně obměňuje výstava fotografií. Klub Koníček zdobí i rodinné fotografie Havlových.
Pojďme se dále podívat do části paláce směrem do ulice Vodičkova. Zde měl (dle Kristýny Wanatoviczové) v 5. patře byt Miloš Havel. V roce 2021 prochází tento objekt kompletní rekonstrukcí, včetně rekonstrukce fasády. Nahlédněme nejdříve do jednotlivých místností a spojovacích chodeb. Ty se půdorysně víceméně opakují ve všech patrech a aktuálně ničím zvlášť nezaujmou - probíhá zde stavba a je zde zajímavý (ne)výhled do ulice Vodičkova.
Co tu zaujme je hlavní schodiště s výtahem, kde se ještě zachovala řada původních prvků.
A nejvíce zaujmou luxusní odpočívadla v podobě laviček. To jsem ještě nikde neviděl. Pozoruhodný je také spojovací mostek do kina (bývalý únikový východ) na prostřední fotografii níže.
Nyní zpět do pasáže. Zde ještě doporučuji nahlédnout na hlavní schodiště ke Kino Lucerna. Je zde busta Ing. Vácslava Havla a několik opravdu krásných vitráží. Původní vitráže na schodišti ve druhém patře realizoval ateliér V. Staněk a J. Šebek ve dvacátých letech.
V roce 2012 majitelé Ivan Havel a jeho žena Dagmar Havlová oslovili popartového umělce a propagátora graffiti a streetartu v Čechách Pastu Onera, jestli by chtěl navrhnout vitráž umístěnou na pravém křídle schodiště, které vede do Café Lucerna. Zadání bylo jednoduché, nápis Lucerna v graffiti stylu.
Prohlídku paláce Lucerna zakončíme na střeše. Čtyřstupňové terasy jsou zde propojené betonovými schodišti se zábradlími a betonovými květinovými truhlíky. Původně měly terasy sloužit jako vyhlídková kavárna nebo ke společenským událostem. Pobyt zde ale znepříjemňovalo množství sazí. Přesto tato část postupně ožívala. Ve dvacátých letech tu Miloš Havel točil své první filmy ještě před vznikem Barrandovských studií.
Svá fitness videa zde po roce 1990 natáčela Claudia Schiffer. V roce 2005 tady francouzský režisér Olivier Dahan natáčel část životopisného filmu o Edith Piaf. A od roku 2017 má střechu pronajatou Ondřej Kobza. Střecha Lucerny se proměnila v zahradu, slouží k pořádání občasných kulturních a společenských akcí. Ke vstupu na střechu je třeba použít výtah páternoster naproti vstupu do Velkého sálu Lucerny, kde i visí aktuální otevírací doba.
Jaká je současnost paláce po roce 1989? V restituci byl navrácen rodině Havlových. Václav Havel v roce 1997 prodal svou polovinu za 200 milionů společnosti C.H.R., dceřiné společnosti Chemapolu. Dagmar Havlová, manželka Ivana Havla, v roce 1999 koupila tuto polovinu od společnosti C.H.R. za 145 milionů korun, čímž se palác vrátil zpět celý do rodiny Havlů. V roce 2001 navíc upadl C.H.R., stejně jako celý předlužený Chemapol (jeho dluhy dosahovaly snad až 10 miliard korun), do konkursu. Správce konkursní podstaty prodej napadl a polovinu Lucerny zahrnul do konkursu, když tvrdil, že si jej Dagmar Havlová nyní pořídila za cenu o 55 miliónů nižší, než byla cena, již od Chemapolu obdržel Václav Havel. Proti Dagmar Havlové bylo zahájeno trestní stíhání, hrozila jí dokonce vazba. „Byly to šílené roky,“ říkala později. Viny ji soud zprostil až po třech letech – v únoru 2004. Soudní tahanice o polovinu Paláce Lucerna přesto pokračovaly. Nakonec v říjnu roku 2012 Havlová celý spor u vrchního soudu vyhrává. Je vydán pravomocný rozsudek. Podle něj jí patří celý palác. Od roku 2017 probíhá postupná rekonstrukce Lucerny. Na fotografiích níže Václav Havel, Dagmar Havlová (od roku 2012 jediný vlastník paláce Lucerna, také majitelka Biofarmy Košík) a její manžel Ivan Havel (český kybernetik, vědec a ředitel Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR, které založil). Jedinými potomky rodiny Havlových jsou Vojtěch a Zikmund, synové z prvního manželství Ivana Havla. Ti jednou Lucernu zdědí a budou zde pokračovat v rodinné tradici. Bývalý prezident Václav Havel byl bezdětný.
