Svojí konstrukcí zřejmě největší srub v republice z roku 1929. V 90. letech se neshodli na dalším provozu majitel s nájemcem a bouda byla od roku 1999 prázdná. Skoro 10let devastovanou boudu v roce 2008 koupil zdejší hoteliér Martin Kulík. Ten mj. vlastní i slavnou Tippeltovu boudu na Pomezních boudách. Ta byla po revoluci také ve stavu ke kompletní rekonstrukci. Martin Kulík ji kompletně zrekonstruoval, nyní v ní nalezneme oblíbený Pivovar Trautenberk, ale jak sám v jednom rozhovoru uznává: „Po téhle zkušenosti víme, jak je náročné dlouhodobě neudržovaný objekt zrekonstruovat.". Sokolskou koupil v mnohem horším stavu a rozhodl se pro její demolici. Na jejím místě plánuje novou Sokolskou boudu a u pana Kulíka se dá věřit, že to bude kvalitní architektura, on si na ní potrpí. Mnoho krkonošských bud se podobně kompletně postavilo znovu, i nedaleká Petrovka se staví znovu, takže i když původní forma zmizela, což je vždy mrzuté, duch místa zůstává a jistě se postupem let usadí v nové architektonicky kvalitní boudě.

Krátce k historii (článek je z roku 2017, na konci roku 2019 proběhla demolice objektu)

Karta objektu: poznejdomy.cz

Sokolská bouda se nachází u červené a žluté turistické stezky pod vrcholem Černé hory v katastru městečka Jánské lázně. Pozemky, na kterých stojí, patřily hraběti Jaromíru Czerninu-Morzinovi. Od něj je odkoupila firma pro výstavbu tehdy moderní kabinkové lanovky. Po dostavbě prodala firma část nepotřebných pozemků pražskému spolku. V nadmořské výšce 1270 m začal spolek v roce 1929 s výstavbou horské chaty. "Sokolská chata na Černé hoře" byla dokončena ještě v listopadu téhož roku. Objekt má velmi unikátní konstrukci a jedná se o jeden z největších srubů v republice, jehož samonosná roubená konstrukce má navíc čtyři patra, což není úplně běžné. Na svou dobu moderní dům s mansardovým odstupňováním jednotlivých podlaží se použitými tesařskými a truhlářskými postupy hlásil k místní tradici. Slavnostního otevření se zúčastnilo asi 150 osob, včetně předních osobností prvorepublikové politické sféry. Prvním správcem chaty byl Jan Černý, jenž po pěti sezónách předal správcovství Janu Herčíkovi z Vosecké boudy a sám odešel provozovat později proslavený Horský hotel Černý, který postavil o kousek dál v letech 1934–1935. Místo bylo velmi navštěvované, právě díky lanovce a tak ubytovací kapacity hotelu nestačily. Z toho důvodu byl nedaleko postaven podobný hotel. Ve třicátých letech byla ubytovací kapacita chaty 200 lůžek v 70 pokojích a pěti noclehárnách.

Už v roce 1933 byla chata zvenčí pobita eternitem, aby lépe odolávala povětrnostním vlivům. Předznamenala se tak móda budoucích desetiletí, kdy eternitové opláštěni dostaly například Petrova bouda, Obří bouda či Špindlerova bouda.
Roku 1935 se také Sokolská bouda stala dějištěm úspěšného pokusu o rekord v radiofonii, radioamatérům se tu podařilo krátkovlnnou vysílačkou spojit na vzdálenost 108 km (Ládví u Prahy).

Za II. světové války se z chaty stala ubytovna pro německou mládež. Před Vánoci 1944 se hotel stal výcvikovým střediskem pro boj proti rudé armádě. Speciální výcviková škola zde byla až do konce války. Do oblasti nesměli civilisté, na louce u boudy bylo postaveno protiletadlové dělo a celá oblast Černé hory posloužila pro ukrytí velkého množství diverzního materiálu, který se pravděpodobně dodnes nepodařilo všechen objevit. Část ze zdejších diverzantů byla na frontě zajata a výcvikové středisko bylo vyzrazeno. Těsně před ukončením války všichni cvičenci z chaty odešli a s falešnými doklady se rozptýlili po okolí.

Po válce byla chata na chvíli vrácena Sokolu a v práci správce pokračoval pan Herčík, ale v roce 1948 byla znárodněna a připadla národnímu podniku Restaurace a jídelny. Chvíli byla také využívána jako vysílač rozhlasu a televize. V celé komunistické éře byla chata jednoduše vybavena jako ubytovna pro turisty s dobrou kuchyní. Po převratu opět chatu získal Sokol.

Několik fotografií z výstavby boudy v roce 1929

Zhruba od 60. let byl provozovatelem Sokolské boudy národní podnik Krkonošské interhotely, který ji ve II. polovině 80. let pronajal Ing. Zdeňku Hachovi, který zůstal jako nájemce i po převratu. Ten se dokonce v místě pokusil o návrat k tradičnímu hospodaření, umístění stájí a chovu domácí zvěře. V roce 1997 ale boudu kupuje I. hotelová společnost. Pronájemce s majitelem se neshodli na dalším provozu a spor končí soudním procesem, který Ing. Hach prohrál a byl nucen k 30. 4. 1999 boudu vyklidit. A tady se nabízí otázka, co byl prvopočátek zániku Sokolské boudy? Jaké byly představy nového majitele, které vedly až k soudnímu sporu? Jak víme z historických pramenů, bouda je v té době popisována jako ubytovna pro turisty, turisté si pochvalují dobrou kuchyni, v místě se rozjíždí tradiční hospodaření. Představy nového majitele musely být tedy naprosto odlišné.  V roce 1999 byla tedy vyklizená bouda uzavřena a od té doby začala chátrat. Tím se potvrzuje, že představy nového majitele jsou opravdu zvláštní. V roce 2008 boudu koupila společnost RODOP, za níž stojí developer a hoteliér Martin Kulík. S boudou se ale ani nadále nic neděje.

Návštěva v roce 2014

Jako malé dítko jsem v nejrůznějších horských chatách a chalupách strávil několik krásných dovolených. Mám z nich plno krásných vzpomínek. Člověk tu rázem najde plno nových kamarádů i první lásky. Stačí si vzpomenout na filmy jako Sněženky a machři. Z takového objektu by se mohlo napsat několik knih příběhů. Sokolská bouda určitě není výjimkou. A je pak zvláštní pocit takovým místem procházet, když píše svou poslední kapitolu.

Sám jsem v Sokolské boudě nikdy ubytovaný nebyl, ale mám kamaráda, který zde strávil celé své dětství, protože jeho otec byl oním posledním správcem tohoto objektu, pan Ing. Hach.

Jak jste právě zjistili, s panem Hachem se tedy osobně znám a zde by se hodila malá vsuvka. Na Wikipedii se dočteme, že za jeho správcovství byl v okolí boudy nepořádek, že přispěl ke zkáze a já nevím co ještě. Já si o tom myslím něco jiného. Pan Hach v současnosti vede oblíbenou restauraci v centru Prahy, nemyslím si tedy, že by neměl schopnosti na to vést i oblíbenou boudu v Krkonoších. Co spíše stálo za zkázou si ukážeme dále. Zpět k návštěvě.

Abyste si mohli návštěvu a příběh Sokolské boudy vychutnat se vším všudy, připravil jsem pro vás přepis kamarádova vyprávění, co se kde nacházelo. Kamarád také poskytl pár dobových fotografií. Jak mé fotografie, tak kamarádovi nejsou v kdovíjaké kvalitě, jsou spíše takové dokumentační, ale k dotvoření atmosféry plně postačují. Pojďme se pustit do vyprávění...

"Ten přístavek po levé straně, myslím, že to nechal přistavit táta, když mi bylo tak 6, to byla udírna. Na začátku se tam fakt udily buřty, ale na konci to byl prostě takovej bufet. Vydávalo se dovnitř i ven a fakt to mělo kšeft jako sviňa. Jo, a ten vnitřní prostor byl i skladem prádla...
Ta tři malá okénka uprostřed na boku, to byl náš byt, tam jsme bydleli jako malí...
Prostoru pod tím se říkala kavárna, ale v podstatě to byl spíš bar s parketem, prostě taková diskotéka..."

Na obrázku po levé straně je plánek prvního patra, abyste si udělali přesný obrázek, co se kde nachází. Druhé a třetí patro s pokoji je dlouhá chodba středem boudy a na obou stranách pokoje.

"Na fotografiích níže je přízemí, všechno je to prostor udírny a také bývalý sklad prádla..."

"Na dalších fotografiích je jeden z hlavních vchodů, nachází se vedle udírny na jižní straně v přízemí. Na druhé fotce je severní vchod do boudy, který se nachází naproti recepci v prvním patře. Na poslední fotce je pamětní deska s rokem výstavby boudy nacházející se u schodů severního vchodu."

"Tohle vypadá fakt šíleně...Každopádně, v téhle chodbě v prvním patře, jak už je vidět na první fotce, byly jak herní, tak výherní automaty. Vzadu je vchod do kavárny, nalevo vpředu schodiště dolů a nahoru, nalevo vzadu je vchod do kanceláře. Kancelář měl táta nejdříve v prvním patře v pokoji, ale pak už ji měl vedle vchodu do kavárny. Ta malá dřevěná místnůstka v pozadí napravo je recepce, dřív byla daleko delší a ty dveře napravo tam nebyly. Těma dveřma napravo se projde do jídelny, kde se většinou stravovaly školní kurzy."

"Místnost, kde stojí fotograf, je ona jídelna , kde se stravovaly školní kurzy. Vpředu, ta místnost se sloupy, to je restaurace. Na poslední fotografii je interiér oné kavárny / diskotéky."

"A tohle je tedy samotná restaurace. Na třetí fotce je kuchyň a na poslední je místnost, které se říkalo Formanka. Tam, kde stojí fotograf, jsou dveře do kuchyně. Po pravé straně vidíme vchod do restaurace, vzadu je vchod do chodby s recepcí. Proč se tomu říkalo Formanka nevím, ale byl to prostor, kde se stravoval personál a chodily tam denně i lanovkáři..."

"Tahle místnost, je u vchodu do restaurace, který je vidět v pozadí. Nejdříve to byl nějaký sklad, pak tam byl fotbálek a automaty, jak je vidět na první fotografii. Nakonec tam byl ale pokoj, jak je poznat z poslední fotografie s umyvadlem. "

"Tady už se dostáváme do patra. Konkrétně tohle jsou záběry z chodby v patře, nevím jestli je to první patro s pokoji nebo druhý patro, taktéž s pokoji, každopádně na dobové fotografii je vidět jeden ze školních kurzů, který se stravoval v jídelně..."

"První fotka je celkem zajímavá. V tomhle bytečku bydlel celou dobu můj kamarád s mámou, se kterým se stýkám dodnes. Tyhle bytečky se nacházely v předposledním patře, kde bydlel personál. V posledním patře, kde byly jen dva bytečky, taky. Na druhé a třetí fotce je takových pár střípků ze druhého patra, který sloužil pro personál..."

"Nejsem si úplně jistej, ale měl by to být pokoj v druhém podlaží nad restaurací a kavárnou. Pokud se tento nachází přímo nad kavárnou, tak tam jsme bydleli my jako mrňousové..."

Jak sami vidíte, stav objektu je velmi špatný a průzkum byl nebezpečný, proto berte tento článek jako takové odtajnění, co že se to uvnitř vlastně nachází. Jak tento stav může někdo dopustit?

Nový život?

Při shlédnutí fotografií z průzkumu si člověk řekne, že je bouda ve skutečně žalostném stavu. Ale je tento stav pouze výsledkem pozvolného chátrání? Nebo tomu někdo výrazně pomohl? Nyní se podívejte na dvě další fotografie a srovnejte si je. Jedna je z celkem neporušené půdy a druhá fotografie je místnost pod půdou. Kde se vzala ta obří díra skrz patro, když nosný trám je evidentně neporušený? Pozvolné chátrání můžeme vyloučit. Byl to tedy snad vandal turista (k boudě se běžně autem nedostanete) hledající poklad v podlaze s hodně špatnou náladou?

Proč by ale někdo takto nechal chátrat (demolovat) objekt na velmi lukrativním místě? Situace se celkem vyjasní v roce 2015. V článku na internetu se dozvídáme, že současný majitel Martin Kulík plánuje místu "vdechnout nový život", boudu plánuje zdemolovat a na jejím místě postavit hotel nový. V článku se také dozvíme, že Martin Kulík je spolupracovníkem Richarda Kirniga, který je majitel společnosti MegaPlus vlastnící lyžařské areály v Peci pod Sněžkou, Jánských Lázních, Černém Dolu a Velké Úpě. Sokolská bouda stojí přímo uprostřed těchto areálů. Martin Kulík chce na místě postavit hotel nový, maximálně komfortní. Profitovat tedy budou obě strany. Zástupce další profitující strany, starosta Janských Lázní k tomu dodává: "Zbourání a výstavba nového hotelu jsou jediným řešením. Rekonstrukce by byla velmi nákladná.“ Poněkud se nabízí i srovnání s nedalekou Petrovou boudou. Majitel chce postavit hotel nový...bouda vyhořela. Celkem drastický, nečekaný vývoj situace. Mnoho lidí to velmi pobouřilo. Sokolská bouda, majitel chce postavit hotel nový...bouda chátrá, chátrá. Celkem pomalý vývoj, nikdo se nebouří (nejspíše poslední, kdo se bouřil, byl pan Hach u soudu), lidé mají čas si na situaci pomalu zvykat. Je to snad recept na výstavbu nových hotelů?

Fotografie z demolice boudy v roce 2019

Karta objektu: poznejdomy.cz