Honosná vila Gustava Geipela, nejvýznamnějšího podnikatele v Aši, ležící v blízkosti historického centra, byla postavena roku 1888 podle plánů architektonické kanceláře Köhler & Pschera. Řešená je v duchu romantizujícího historismu. Po druhé světové válce byla znárodněna. Do roku 2018 sloužila jako služebna Policie ČR, poté zůstala bez využití.

Stavbu zajišťovala stavební a architektonická kancelář Köhler & Pschera, která ve své době patřila k nejvýznamnějším ašským stavebním firmám. Stojí například i za zdejší vilou Christofera Fischera, podílela se i na stavbě hlavní továrny rodiny Fischerových v ulici Příkrá, vily Alfreda Geipela nebo kina na adrese Masarykovo nám. č.p. 1995/16.

Majitelem byl Gustav Geipel, ašský patriot z úspěšné rodiny zdejších továrníků Geipelů, měl velký podíl na rozkvětu města Aš, které v jeho době patřilo se svými krásnými parky a čistotou mezi přední města Rakouska - Uherska. Jeho zásluhy byly skutečně obrovské, mj. ve své závěti zanechal městu velké pozemky, parky a lesy, 200 tisíc zlatých na stavbu plicního sanatoria, stejnou sumu na stavbu domů pro staré a nemocné tkalce a 6 miliónů zlatých na dostavbu ulic a krytí dluhů města, za života nechal většinu ašských ulic vydláždit, řadu z nich rozšířil, zřídil fond na výstavbu gymnázia, věnoval pozemky na výstavbu budovy, hřiště a zahrady školy, podporoval mužský pěvecký sbor, evangelickému kostelu věnoval nádherné varhany se třemi manuály a 4318 píšťalami. Gustav Geipel zemřel v červenci roku 1914. U příležitosti 10. výročí úmrtí byl ve městě odhalen pomník s jeho podobiznou. 

Již v 1. polovině 19. století na místě vily stála rozsáhlá zemědělská usedlost se sklepy. Patřila rodině Plossů. V roce 1885 zakoupil usedlost od rodiny Plossu Christian Geipel, který ji o 3 roky později přenechal synu Gustavovi. Ten s pomocí vídeňského architekta Ludwiga Tischlera nechal celý pozemek upravit k obrazu svému. Vila samotná je řešená v duchu v duchu romantizujícího historismu s neorenesančními a neobarokními motivy. Staré sklepy zemědělské usedlosti byly zachovány. Rozvoj města od poloviny 19. století do první světové války byl nesen především vrstvou filantropicky uvažující velkoburžoazie, jejímž je Gustav Geipel ukázkovým reprezentantem. Tento textilní továrník patřil mezi zdejší nevýznamnější obyvatele. Firma jeho otce, Christian Geipel⁠ ⁠&⁠ ⁠Sohn, kterou Gustav vedl v letech 1877–1897, patřila mezi nejdůležitější textilní podniky.

Geipel byl velký patriot a mecenáš svého rodného města. Po smrti Gustava Geipela v roce 1914 změnila vila během let několikrát svého majitele. Od roku 1926 byla ve vlastnictví rodiny Fischerů. Po 2. sv. válce skončila vila jako konfiskát v majetku státu. Do správy ministerstva vnitra přešla vila v 60. letech 20. století. Někdy od 70. let 20. století je zde oddělení Policie ČR (před tím VB). Vila je ve velmi dobrém stavu, na zahradě u parkoviště se zachoval i nádherný dřevěný zahradní dům. Ve vile sídlí místní policie. Po roce 2020 se policie z vily přestěhovala, dům přešel do vlastnictví ÚZSVM a je nabízen na prodej. V roce 2023 se nového majitele podařilo najít. 

V lednu 2021 jsem měl možnost si vilu prohlédnout, pojďte užít její detailní prohlídku. Fasáda je členěna bohatou štukovou výzdobou, doplněnou několika plastikami. Objekt je oproti terénu přilehlé ulice vyvýšen a rozdíl je vyrovnán pomocí kamenné opěrné zdi. Na ní je posazen zdobný kovaný plot s kamennými sloupy. V malé zahradě, která obklopuje vilu se dochoval drobný hrázděný altánek.

Pojďme se podívat do vily. Honosná stavba neprošla žádnou necitlivou úpravou, uvnitř je možné stále obdivovat řadu detailů a uměleckořemeslných prvků. Ve zvýšeném přízemí domu se nacházejí reprezentativní prostory, které jsou umístěny směrem k ulici. Dominantou interiéru je sál, jehož krásu podtrhuje dřevěný, bohatě vyřezávaný strop.

Z původních prvků se zachovala řada dveřních výplní včetně kování, zdobení stěn a dlažby. Hned vedlejší místnost, má nejoblíbenější, té první znamenitě konkuruje. Je příjemně světlá a dominuje jí bohatě zdobený výklenek a štukový strop s lustrem.

Dalším dochovaným prvkem v přízemí je kamenné schodiště s kovaným zábradlím s řadou řada uměleckořemeslných prvků.

Bohužel jsou v přízemí i místnosti, které doznaly velkých změn. Například bývalá vrátnice, tentokrát by se dalo napsat bohatě zdobená roztodivnou změtí kabelů, vypínačů, zásuvek a dalších detailů. Dále určitě zaujme zamřížovaný prostor s lavicí k dočasnému zadržení osob. Hlavní vstupní chodba také doznala změn, okénko recepce a radiátor tu nepůsobí úplně reprezentativně. Na druhou stranu tyto prostory dávají krásně novému majiteli volnou ruku je reprezentativně přetvořit podle vlastních představ. 

Pojďme se podívat do patra. Prostory v patře vily jsou řešeny intimnějším způsobem, ale i zde se dochovalo několik zajímavých štukových stropů a znovu se tu v jedné místnosti opakuje oblíbený, dřevem vykládaný, světlý výklenek. To by byla ranní káva! 

Obytně místnosti jsou i v podkroví, které dříve sloužilo spíše služebnictvu. Vcházíme sem i postranním menším schodištěm. Z jedné z místnůstek je i vstup na romanticky pojatý, bohatě vyřezávaný balkon, ze kterého je parádní výhled do vlastní zahrady a do blízkého okolí. 

Vedle je další mini protáhlá místnůstka, fialově vymalovaná, celkově tak působí jako kdyby tu měla mít pokoj nějaká panenka. Každopádně okno v ní je nejvýše položené centrální okno ve vile a je z něj parádní výhled do centra města! A všimněte si těch původních kliček. 

Jedna mini místnost vedle druhé, ale i v té další nakonec pěkná zajímavost - dochovaná kachlová kamna. Ostře tu kontrastují s novodobým kobercem. Nápis na něm, TEPPICH-TOTAL, ve mě hned evokoval "tepich z totáče" :). 

Pak je tu v podkroví ještě jedna zajímavá místnost, mnohem větší, než ty zbylé. Jsou v ní odhalené střešní krovy a je tu i dostatek místa pro schodiště na půdu. Vnuklo mi to myšlenku, jak by asi tento podkrovní prostor vypadal vzdušně, když by se ještě více takto otevřel směrem do mini místnůstek. Zajímavé je i ono dřevěné schodiště, které působí, že vede snad k nějaké vyhlídce? Ale ouha. Vede jen do dalšího mini prostoru půdy, kde se ani nedá postavit. Podkroví má potenciál být lépe dispozičně řešené, představoval jsem si tu jeden velký reprezentativní prostor se vstupem na balkon a z jiného směru s výhledem do města. Skrz pěkně zdobené dveře zadního vstupu vily, nacházející se zpět v přízemí, se přesuňme ještě do sklepení.

Sklepení je, narozdil od podkroví, nebývalé prostorné s vysokými stropy. Celá vila je takto podsklepená. I zde se nabízí možné využití nejen jako technické zázemí vily. 

Vila má určitě potenciál stát se znovu reprezentativním sídlem, popřípadě i objektem k bydlení.

Jak se říká, "okolí nezměníme", to zde naštěstí není zničené, je také zachovalá nebývale velká zahrada i s hrázděným altánkem. I v samotném městě nalezneme celou řadu dalších zajímavých památek, hlavní náměstí je krásně opravené, viz článek, který jsem na webu připravil: Nejzápadnější město Aš

Před časem jsem se domluvil s Ministerstvem práce a sociálních věcí a v rámci projektu Místa zblízka připravil v Aši vycházku "Po stopách Geipelů".  Akce byla hlavně i pro místní a měla podpořit zájem obyvatel o historii jejich města, významné osobnosti, které tu žili nebo architektonické skvosty, které se tu dochovaly. V tomto směru byla třešničkou na dortu i prohlídka samotné vily Gustava Geipela. Vycházka se i přes horké počasí kapacitně velmi rychle naplnila, takže zájem místních určitě je.